KONFERENCE V EVIJANU

            Vloženo dne 7.7.2015
 
           Právě uplynulo 77 let od konference ve francouzském Evianu. Představitelé 32 zemí z celého světa na ní počátkem července roku 1938 jednali o tom, jak pomoci desetitisícům uprchlíků, především Židů, ohrožených režimem Adolfa Hitlera.

Podnět ke svolání konference v Evianu dal americký president Roosevelt a vedle oficiálních zástupců více než 30 zemí se jí zúčastnili i představitelé 39 podpůrných organizací, z toho 21 židovských. Jejich zájem na příznivém výsledku konference byl zvlášť pochopitelný; vždyť v době jejího konání hledalo střechu nad hlavou téměř 200 000 Židů uprchlých z Hitlerem ovládaného Německa a Rakouska.  

Kromě přesídlení emigrantů - obětí nacistického antisemitismu – do nových zemí si konference vytkla ještě jeden cíl: přimět německou vládu, aby usnadnila židovskou emigraci a spolupracovala při tom se státy, které byly ochotny přijmout židovské uprchlíky. Ani jeden z těchto cílů se však nepodařilo významněji naplnit.  

Vlastní jednání až symbolicky předznamenala skutečnost, že celých 16 států se odmítlo byť jen zúčastnit setkání na podporu uprchlíků. A když se začalo hovořit o konkrétní pomoci, zdrženlivost, či dokonce přímá nechuť tak učinit se projevily naplno. Americká vláda sice souhlasila s tím, že po 5 letech obnoví imigraci pro uprchlíky z Německa, Rakouska a Československa, ale ročně jich nemělo být víc než 27 000.  

Británie, která spravovala tehdejší mandátní Palestinu, se rozhodně postavila proti početnějšímu židovskému přistěhovalectví na toto území. Australský zástupce se nechal slyšet, že jeho země nemá rasové problémy a „nemá v úmyslu je zesíleným přistěhovalectvím importovat“. Souhlasil proto jen s tím, že přijetí se dostane nanejvýše 15 000 Židů během následujících tří let.  

Švýcarsko zase ústy svého delegáta v Evianu prohlásilo, že „nevstoupí kvůli židovským uprchlíkům do války s Německem“. V této souvislosti není bez zajímavosti, že o čtvrt roku později se země helvetského kříže iniciativně obrátila na Německo se žádostí, aby židovští emigranti dostávali do pasu razítko s velkým J – zkratkou německého označení pro Židy: Jude. Švýcarsko tak dalo najevo, že obětem nacistického antisemitismu nejen nehodlá samo pomáhat, ale naopak udělá vše pro jejich odmítnutí.  

Ze všech zúčastněných v Evianu nabídla význačnější kvóty pro uprchlíky jen Dominikánská republika; ta byla ochotna přijmout až 100 000 Židů. Ve skutečnosti se však do této země dostala jen část nešťastníků pronásledovaných nacisty, kteří splnili náročné podmínky pro přijetí.  

A tak Hitlerův režim slavil triumf: přesvědčil se, že žádná výraznější mezinárodní solidarita s pronásledovanými Židy neexistuje, že jejich persekuci nic nebrání. Čtyři měsíce po neúspěchu evianské konference se v Německu uskutečnil říšský pogrom nazývaný „křišťálová noc“ – vražedná předzvěst budoucí, ještě mnohem větší židovské tragédie. Redaktor pražského německého listu Prager Tagblatt Hans Habe, který se před 77 lety konference v Evianu osobně zúčastnil, později napsal: „Nevím, kolik Židů by mohl Evian zachránit… Jsem si však jist, že velkolepá manifestace svědomí světa by dala německým i světovým dějinám jiný směr.“ 

 

 

Zdroj : Leo Pavlát, www.rozhlas.cz, napsáno v roce 2013 k 75. výročí, proto byl text mírně pozměněn

 

romove.radio.cz/cz/clanek/22559

Diskusní téma: KONFERENCE V EVIJANU

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek