[url=https://vsdoxycyclinev.com/]doxycycline 100mg for sale[/url]
ČERTOVO JEZERO
Akce s názvem Neptun, kterou před půl stoletím v roce 1964 zorganizovala československá Státní bezpečnost, by se dobře vyjímala i ve špionážním románu. Nechybělo v ní tajemné jezero, ukryté nacistické písemnosti nebo zvědaví novináři, kterým se - alespoň na první pohled - podařilo přijít na stopu dokumentům z druhé světové války. Až po letech vyšlo najevo, že pozdvižení kolem beden nalezených na dně Černého jezera na Šumavě od počátku režírovalo dezinformační oddělení StB.
Dřevěné schránky s údajnými dokumenty nacistické provenience opustily Prahu nikoli koncem války, ale až v poledne 20. června 1964. Kolem třetí hodiny ráno následujícího dne je pracovníci Státní bezpečnosti pod rouškou tmy potopili na dno největšího přirozeného českého jezera, kde bedny čekaly na své objevení. Za necelý měsíc už byly opět na suchu a přímo před kamerami nic netušícího štábu Československé televize se odehrálo předem připravené představení.
Na starosti je měl důstojník StB Ladislav Bittman, který stál už u zrodu nápadu, jak pomocí „náhodně objevených" válečných dokumentů ovlivnit západoněmecké veřejné mínění i politiku. Celá akce se zrodila díky náhodě: populární publicistický pořad Zvědavá kamera měl kvůli reportáži kritizující třídní hledisko při přijímání studentů potíže, a tak jeho tvůrci hledali nějaké nekonfliktní téma. Narazili přitom na pověst o šumavském jezeře, jehož voda prý má zázračné konzervační vlastnosti.
Poprvé se reportéři spolu s potápěči vypravili na Šumavu už v dubnu 1964, a již tehdy nechyběl mezi žabími muži Ladislav Bittman. V pověstmi opředeném Čertově jezeře ale místo dokonale zakonzervovaného těla hraběnky i s kočárem nebo kompletního svatebního průvodu objevili jen několik bedýnek s válečnou municí, kterou poté pyrotechnici zneškodnili. Nález ale navíc inspiroval Bittmana ke zpravodajské hře, kterou schválili Sověti i nejvyšší československá místa.
Výsledky akce Neptun také pomohly rozpoutat kampaň proti promlčení válečných zločinů (mělo se tak stát 20 let po skončení války) a západoněmecká vláda musela po diplomatickém nátlaku prodloužit promlčecí lhůty o pět let. Dezinformační akce StB tak byla ve své době úspěšná, po srpnu 1968 ale její hlavní aktér Ladislav Bittman emigroval do Spojených států, kde prozradil nejen řadu agentů komunistické tajné služby, ale také pravdu o bednách ze šumavského jezera.