Co nevíte o Ukrajině

Autor : Michal Harasim, Siedlce, PL - tzv. Mikkeharry

Překladatel článku se souhlasem autora : Marian Mario Artych, DiS., toho času Siedlce, PL

datum 3. ledna 2015

 

 TEXT BYL DOPRACOVÁN, PRO DRUHOU ČÁST MUSÍTE KLIKNOUT NA PODSTRÁNKU TOHOTO ZOBRAZENÍ 

 

 

zdroj : mikkeharry.wordpress.com/2015/01/02/mikeharry-we-lwowie-na-zakonczenie-roku-2014-cz-1/

 

 

 

Mikeharry ve Lvově na závěr roku 2014, první část

 

 

 Jak je Vám již známo, na závěr roku jsem podniknul turistický poznávací výlet, jel jsem do nuceně ukrajinského, dříve polského města Lvov. Strávil jsem více než 24 hodin ve vlacích wars intercity atd. A poté já, Mikeharry se svými známými jel taxíkem z nádraží na ul. Prospekt Szewczenki do hostelu, kde jsme se ubytovali. Za ubytování v hostelu jsme zaplatili 250 ukrajinských hřiven (asi 60 PLN) a ještě nám dělali nepříjemnosti, protože ještě podle nich nezačala ubytovací doba. O zajímavostech hostelu vám řeknu později. Měli jsme asi 6 hodin na poznávaní města, nicméně jsme šli na lvovský hřbitov, na kterém jsou pochováni Poláci a Ukrajinci zavražděni v letech 1941 – 1942.

 

Hřbitov

  Než jsme dorazili na hřbitov, prohlížel jsem si město – bylo jako každé jiné, jak Lublin (PL), zvláštní je, že ve Lvově řídí tramvaje jen ženy. Počátek našeho pobytu byla neděle, takže v ulicích bylo spíše prázdno. Ve všední den je tu plno lidí. A jsou tu vojáci. Za vstup na hřbitov se musí platit (už si nepamatuji, kolik) a vydávají vstupenku. Ale je to tam veliká nekrologie. Je co k vidění. Jsou tam staré a nové hroby polských rodin, polských vojáků (mladých – dokonce dětí) a hroby bojovníků z doby Ukrajinské povstalecké armády (1942), několik německých – či spíše rakouských pomníků. Jsou tam také nové hroby chlapců z Majdanu, když utíkali do Odessy a bůh ví kam ještě byli vysláni. Několik hodin jsme se potloukali po té nekrologii, nebyla až taková zima, ale byla pěkná ledovka. Dětičky tam zpívali do stromů, byly slyšet hlasy kněze nebo faráře, jak tam prováděl mši a nebo pohřeb. Za povšimnutí stálo to, jak se o ty hroby starají. Na hrobech Poláků není ani jediná zmínka nemluvě o hřbitovních lampách a hroby jsou pokryté sněhem. Tady patří poručení pro polskou diplomacii a ambasádu/konzulát ve Lvově. Kdyby se o to alespoň zajímali v nějaký národní svátek. Ale ať fragment o tomto hřbitově poslouží také k tomu, že je zde pochován Romuald Traugutt – polský generál a vůdce Lednového povstání. Berte to jako turistickou informaci pro ty, kdo by někdy chtěli do Lvova přijet na víkend nebo za jiným cílem. Vyplatí se tam zajet, protože je tam kus živé, i když neúplné historie.

 

 

 

 

Nádraží ve Lvově

  Z toho všeho jsem zapomněl, že vlakem s lehátkovými vozy, ve kterém jsem jel, nefungovalo po překročení hranic s Ukrajinou topení. A někdy také vypadával elektrický proud. Přijeli jsme na krásné nádraží, kde na nás čekalo pár policistů s poloautomatickou zbraní. Opírali se o zeď, kde je nádražní informace a pokladna. Z jedné strany spal pes, z druhé strany spal ve stoje nějaký bezdomovec a vedle měl nějakou tašku. A proč právě ve stoje?? V tom je právě ten problém. Na nádraží je zima jak sviňa, je tam hodně lidí a lavičky k sezení vůbec žádné. Přinejmenším ne zadarmo. Za čekárnu se platí. Pokud si chcete jít sednout do tepla při nějakém zařízení, musíte dát dvě hřivny (to je v polských penězích 50 grošů – 0,5 PLN). Říká se, že můžete platit i v PLN, ale ten blbec výběrčí si to pak rozmyslel a pak zase chtěl peníze. Sezení na lavičce na nádraží ve Lvově – to není zrovna levná záležitost. A vůbec vytahování peněz z kapsy lidí, to je asi hlavní koníček těch usedlíků a hlavně z turistů. Také hloupých lidí, co si neumí spočítat ukrajinské peníze a jejich hodnotu.

   Ve vlaku jsem poznal několik lidí – z toho minimálně Ukrajince Alexe – ten uměl dost sprostě nadávat v polštině, jel z Německa za svoji láskou ve Lvově. Také kanadského Ruse, co je považován za Ukrajince, ale s tím, že 16 roků nemluvil ukrajinsky a už to zapomněl. Bydlí v Toronto. Za to anglicky a rusky mluví naprosto normálně.

 

Hostel

  Když jsme přijeli ve 14 hodin místního času do hostelu, který se jmenuje „Turisticznaja Agencja Lah“,  zaplatili jsme v hřivnách, dalo se i takto (no a vycházelo to 30 PLN za noc a osobu). Nicměně vzali jsme ten nejlevnější pokoj, nepřijeli jsme tam žít v luxusu a sedět v hotelovém pokoji. Na pokoji bylo 6 postelí v nejvyšším patře (asi pátém).  Byla tam zima, ze zdí vyčnívaly elektrické kabely a visely nad lůžkami. Podlaha vypadala, jako kdyby hodně dlouho neviděla mop. Mikkehary se tam bál chodit boso, bál se, že tam dostane nějakou plíseň nebo vyrážku. Voda vytékala ze sprch na pokoj a tekla po zemi. Navíc nepasovali klíče k tomu zámku na pokoji, takže pokoj byl pořád odemčený. Ale byly jsme na to čtyři a zbytek se tam dal přežít.

  Jenže ve druhou noc našeho pobytu se do sousedního pokoje nastěhovala nějaká banda ruských šohajů a začala dělat rámus. Pouštěli nahlas hudbu, třískali dveřmi jak v nějaké stodole a ne v hostelu, mluvili hlasitě. Až náš kamarád šel jim vynadat, že se nedá spát. Kruci fix !!

 Měli jsme tam tři volné postele a obsluha toho hostelu i přes náš velký odpor k nám přidělila dva Rusy. A proč zrovna k nám nahoru. Sice nás nepokousali, ale bylo vidět, že se jim nelibí, že se s námi musí dělit. Nakonec od nás utekli ke svým krajanům. Ráno opustili lokal asi hodinu před naším vstáváním. Není se čemu divit. Mohli jsme mít pokoj v přepočtu na polské peníze za 150 Zlotých, to by byl nějaký standard a my vzali pokoj za 30 Zlotých. Zůstalo nám jen wifi – připojení k internetu, tekoucí voda po zemi, polštáře, které vypadali, jako by je někdo pozvracel, ale za to čisté vyprané povlečení, které se pak muselo donést osobně obsluze dolů. Mohli jsme se tam cítit jako v koncentračním táboře Majdanek v polském městě Lublin. Akorát to tam nesmrdělo, nepouštěli tam plyn. A co se těch Rusů týče, jeli tam zřejmě na Sylvestra a 1. ledna měl být ve Lvově nějaký pochod bojovníků v záležitosti Ukrajinské povstalecké armády.

  Už to vypadalo na konec naší atrakce, ale ráno nastalo další překvapení. Když jsme se chtěli odhlásit z našeho ubytování, už tam nebyla mladá a půvabná část obsluhy, která od nás dostala platbu v hřivnách, asi přes jeden tisíc, byla tam starší část obsluhy s trochu polským přízvukem a chtěla vyměnit hřivny na euro – asi kolem 90 eur. Neměli jsme vystavený účet. To je trochu pěkná drzost z jejich strany – nejprve něco chtějí přijmout a pak to zase chtějí změnit. Došlo k menší hádce a ostatní si už můžete domyslet sami. Sestěhovali jsme zavazadla dolů a již jsme neměli potřebu se dál ukazovat v tom hostelu…..

  Za takovou cenu si člověk nemůže stěžovat na podmínky.

 

Žrádlo (jídlo) a ceny

  • Kebab – 5 PLN (21 hřiven)
  • Pizza velikosti talíře 2,50 PLN (19,90 hřiven)
  • Snídaně – oběd v „Pyzatej Chacie“ obok hostelu to vychází kolem 12 – 13 PLN (45 hřiven), ale můžete se najíst do sytosti
  • Kakaová buchta 2 PLN (8 hřiven)
  • Káva, z toho, co si pamatuji – 2 PLN (0,5 hřiven)

 

  Obecně se to vždy dělí čtyřmi mezi polskými penězi – Zlotými a ukrajinskými hřivnami. Musíte si dávat pozor, na každém rohu se Vás snaží někdo ošidit jako turistu. V jednom baru ve stylu jídelny jsou ceny celkově nepřehledné. Neprodává se na váhu, ani na kusy, takže jak oni to vůbec počítají ??  Že by snad od oka ?? Můj kamarád měl větší porci jídla a zaplatil o polovinu méně hřiven než já. Já jsem zaplatil víc hřiven za méně jídla. To je zřejmě jejich místní zvyk – počítat s tím, že hloupý turista neumí počítat jejich peníze. Daň pro cizí a hloupé. Provádí se různé praktiky, například v lékárnách, navykládá se turistům, že bude nějaká akce, aby na ní dorazily. Aby něco snědli v normální ceně. Jenže pak se někdo začne vymlouvat, že akce bude až o den později, atd. Obecně platí, že vodka, víno, cigarety a sladkosti je to jediné, co se vyplatí z Ukrajiny vyvážet. Protože tyto věci jsou tam asi čtyřikrát levnější než například u nás v Polsku. Ale za to je zde dražší oblečení, boty a elektronika. Na ulici Starojewrejskiej je židovská hospoda. Dělají tam jejich speciality, například mají tam pjerohy s rybou. A nebo pejsy. Navštívili jsme také hospodu, kde když zaplatíte 60 hřiven (asi 15 PLN), můžete tam bez omezení jíst, kolik chcete, jen nesmíte odejít. Můžete tam být i do zavíračky. Holoubky s ryží, kotlety v omáčce, rybí steaky, brambory, hranolky, různé druhy salátů, černý chléb s česnekem (to mi chutnalo nejlépe) a pak také dobře připravená slanina.

 

   Vzpomínám si, že jsem pil víno – zatím nejlepší a nejlevnější, já Mikkeharry, no a pizza je taková, jako všude jinde. Za povšimnutí stojí polévka nazvaná „solanka“, to je michánice – kapusta, olivy, klobása, cibule a smetana. A vůbec od každého něco. Všechno tam v tom plave a chutná to jako hrášková polévka.

Necitelnost a lhostejnost - lidé

   Nejvíce ze všeho si budu pamatovat ty dvě události, které se odehrály na našem výletě ve Lvově. Jedna z nich je tělesně postižený pan o berlích – beznohý, který chtěl nastoupit do tramvaje a sám. Ale moc to nezvládal. Bylo náledí. Lidé jako jeho rodáci dělali, že nic nevidí. Až nakonec jsme mu pomohli my – cizí Poláci. A já mu uvolnil místo k sezení. Vypadá to, že bez naší pomoci by tou tramvají ani neodjel. Pak mu kapaly slzy v očích poté, co jsme mu pomohli. Poté nám asi dvacetkrát děkoval a celkově to vypadalo, že mu už asi dlouho nikdo s ničím nepomáhal. No co se dá dělat. Na Ukrajině zřejmě nepatří k samozřejmosti to, že se pomůže invalidovi do tramvaje nebo se mu uvolní místo, aby si mohl sednout. Jiný kraj – jiný mrav. Asi jsme ho překvapili, my Poláci od jeho rodáků Ukrajinců. Při vystupování z tramvaje nám přál ještě hodně zdraví.

 

Hanba, Ukrajinci !! Vypočítavost, chátra, nalákaní na něco, špína a necitelnost. Do toho veřejná místa, kde je milice s poloautomatickými zbraněmi. Není to snad již ten vyjimečný stav ??

 

Výjimečný stav ??

  Pravděpodobně polská televize začíná vykládat něco o tom, že od tohoto roku má být zaveden na Ukrajině výjimečný stav. Takovou informaci dala televize Polsat a tak Mikkeharry skepticky přistupuje k takovým senzačním zprávám. Ale má to jeden háček. Na Ukrajině o tom samozřejmě nikdo nic neví. A v souvislosti s tím, že jsme tu mluvily o necitelnosti a lhostejnosti, tak máma našeho kamaráda tím strašila v ulicích Ukrajince, které potkala. 

Každého, koho potkala. Hodilo by se jim víc naučit se více slušnosti, soucitu, a poctivosti, ale odnaučili by se potloukat po nádražích v momentě, kdy by jim někdo dal zákaz vycházení v určitých hodinách z domu.

 

 Komunikace a transport

 V autobusech za jízdenku se platí 3 hřivny (to je necelý 1 PLN) a kromě toho, že tam existují teoretičtí revizoři, tak řidič nevydává ve skutečnosti žádné jízdenky !! Ty mu volně plandají z kotouče. Nemá fiskální pokladnu, je také zajímavé, jak to provádí s vyúčtováním na tolik papírků, těch peněz má v té přihrádce málo. Autobusy jsou natřískané a na většině zastávek musí řidič doslova další cestující vyhnat. Už je nemá kam umístit. Pak je tu velká zvláštnost s placením jízdného přes tu masu cestujících. Peníze si lidé podávají vzájemně mezi sebou a tak dorazí až řidiči od právě nastoupeného pasažéra. Ten stejným způsobem vrací peníze zpátky. Pěknou hromádku hřiven. Otázkou ovšem je, zda se část těch peněz cestou nepoztrácí, když to projde přes asi 50 lidí. Jiný kraj, jiný mrav!! Ale v Polsku, ani v EU by něco takového neprošlo. A Ukrajina se cpe do EU. Tramvaj řídí ve Lvově jen ženy, jak si všimnul Mikkeharry, jízdenka stojí 2 hřivny a tam se už jízdenka normálně vydává. Občas ty tramvaje tak prudce brzdí, že můžete klidně letět pár metrů dopředu a padnout i obličejem k zemi.

 

   Obecně lze říci, že si každý tady jezdí a chodí jak chce. A pokud jde o značené přechody nebo dopravní značení, je jich tu minimum. Jsou převážně v centru města, ale málokdo je dodržuje. Můžete si jet třeba prostředkem silnice mezi šňůrou aut a nebo si projet po chodníku. Neplatí zde žádná přednost. Nebo nenajdete zde jednosměrnou ulici. Můžete si jezdit vlevo, vpravo, jak se vám to zrovna hodí. Volná Amerika a absence fašismu. Můžete si předjet koho chcete, můžete si jezdit levou i pravou stranou. Předjíždí se tramvaje a autobusy, které jezdí po Starém městě bezprostředně mezi stánky a návštěvníky. Jezdí se rychle a jakkoliv rychleji, nejčastěji používaná funkce v autě je klakson. Pořád se troubí a troubí, víc než u nás v Polsku. Horší chátra na cestách než v Polské Republice. Policie je až moc tolerantní, zákazy jsou jen teoretické. Auta tu jezdí i nové, ale i staré Volhy a BMW. Jak jsem viděl. Většina vozidel jsou staré křápy, které by ani v Polsku neprošli přes STK.

 

Staré město

 V centrum města Lvova jsou různé stánky s jídlem, které připravují na očích svých návštěvníků. Upomínkové předměty. Šály s válečnou tematikou a nápisem UPA – Ukrajinská povstalecká armáda. Můžete si také koupit toaletní papír s podobiznou Putina (20 hříven – 4 PLN) a rohožku pod dveře také s obličejem Putina, ale i s nápisem „vytřete si nohy“. Prodává se tam med, špejle, místní výrobky a svařené víno a také pivo. Je tady hodně starých, ještě polských staveb, například Palac Potockich (ten už ale není ve Starém městě) a vůbec skanzen historie architektury. Je tu i dům Jana 3. Sobieskiego, ve kterém byl ještě, než se stal králem. Jestli se tam chcete vydat, mějte dostatek hotovosti, protože bez nákupů se tu neobejdete. Každý zde najde něco pro sebe. A přes Staré Město se dá jít na zámeckou horu. Ale zámek tam není.

 

Hřivny a Zloty

V nákupní galerii v Polském městě Siedlce jsem dostal 104 Zlotých za 400 hřiven. Ve Lvově v jedné ze směnáren bych dostal 480 hřiven. Nevím, v čem spočívá ten rozdíl, ale je to určitý valutový fašismus (tak to vychází u nás v Polsku), ale vy co se v měnových kurzech lépe vyznáte, můžete napsat, co je v tom, že na 100 Zlotých je o 80 hřiven více ve Lvově. Kromě toho, na hřivnách jsou komická témata, dokonce zednářské (na těch bankovkách). W Siedlcích od letošního roku se ve směnárnách hřivnami ani neobchoduje. A vůbec hřivna má jít pryč z oběhu, nebude jí možné ani koupit a ani prodat. To jsem zjistil ve směnárně. Ostatní hřivny byly koupeny přes nás. Nevím, na kolik je tato informace spolehlivá – to ukáže čas.

 

Zámecká hora

  400 metrů nahoru po schodech a po kluzkém a kostkovém povrchu. Nahoru to ještě ujde, ale směrem dolů se můžete zabít. Při cestě z tržního místa, kde prodávají cigarety, magnety na ledničku a jiné nesmysly, jdete nahoru, až na samou horu. Nebudete litovat. Já jsem nelitoval. To druhé je to, že to místo se mi nejlépe vrylo do paměti. Výhled je tu lepší než z Paláce kultury ve Varšavě. To zrovna bylo všechno již za mlhou, tak bylo vidět široké okolí. A kdyby nebyla vůbec ta mlha, bylo by vidět ještě dál. To  už je nadmořská výška a nedaleko jsou vidět štíty černých hor. Na horu chodí mnoho turistů a platí se za dalekohled. 1 hřivna za 1 minutu. Pak tam někdo tužkou kreslí portréty na požádání. Nějaký pes tam ukazuje své kousky a prosí svého pána o klacek. Na štítu vlaje žluto – modrá vlajka a nějací burani tam lepí samolepky. Neskutečný výhled – doporučují výlet do Lvova těm, co nemají strach z výšek. Ale sejít dolů, to je něco zcela jiného. Měl jsem klouzavou obuv a málem jsem letěl na kokos. Je tam sice zábradlí, můžete se ho chytit, ale je to tam asi na tolik solidní, že bych za chvílí letěl 400 m dolů i s tím zábradlím !!  Sejít dolů je nebezpečné a můžete se najíst strachu. Scházel jsem dlouho dolů, až nakonec jsem se ztratil a tak jsem se nestihl tam zabít.

 

Ztratil jsem se

  No a skoro dvě hodiny jsem sám po Lvově bloudil a kamarád mezitím sešel dolů jinou cestou a zmizel. Já jsem se třepal jak ratlík, v klouzavých botech dolů jsem vybral jinou cestu. Scházel jsem dolů asi půl hodiny. A šel jsem směrem dozadu. Kamarád, který na mě čekal, nakonec se vrátil do hostelu sám. Dvě hodiny jsem tam bloudil a vyptával se ukrajinských lidí na cestu v polštině, měl jsem pochybnosti, že se již nevrátím. Byl jsem naštvaný, vytočený. Nakonec jsem díky určitému značení dorazil do Starého Města, tam jsem prošel uličky a zjistil původní trasu, kudy jsme šli na tu horu. A tak jsem nakonec trefil zpět do hostelu. Když se neztratíš, nic nepoznáš a když se nepřevrátíš, tak si nelehneš. A tak málo mi na té hoře scházelo.

 

  Máte radost z toho, že jsem byl nalezen ?? Nebo by jste mě již raději neviděli?? Možná můj nekrolog a fialovou mrtvolu od mrazu v rakvi. Byla by to mezinárodní aféra, ambasáda ve Lvově by si musela dělat starosti, že se zabil ještě žijící obyvatel Polské Republiky.