Co nevíte o Ukrajině - pokračování

 

    Autor : Michal Harasim, Siedlce, PL

    Překladatel článku se souhlasem autora : Marian Mario Artych, DiS., toho času Siedlce, PL

    datum zpracování a vložení : 3. ledna 2015

 

     zdroj : mikkeharry.wordpress.com/2015/01/02/mikeharry-we-lwowie-na-zakonczenie-roku-2014-cz-2/

 

    

Mikeharry ve Lvově na závěr roku 2014, druhá část

 

Lvovská opera

 

  Pěkně nás tam prohnali, protože turisté tam mohou přijít jen v předem určených, zvláště večerních hodinách. Na druhou stranu bylo vidět, jak se tam nachází stojany s nápisy polské televize TV Polonia. Jakoby se tam mělo za chvíli něco odehrát. Viděli jsme v blízkosti opery, jak nakládají lidé od té televize nějaké zařízení do auta.

  Poznali jsme kostel sv. Ondřeje. Kostel Ormiaňský – ten byl pro veřejnost uzavřen. V poslední den našeho pobytu jsme navštívili na chvíli starý polský kostel. Ze strany Rusů jsou kostely a hřbitovy navštěvovány s jejich průvodcem – a je jich tam dost. Mimo toho jsem tam také viděl asi dva nebo tři muslimy – normálně, samostatně. Nějaký pan průvodce je pustil do města bez dalšího doprovodu. A když jsme se toulali po Starém Městě, tak jsem v pozadí zaslechnul také polštinu.

 

 

Hary Kryšna

 

  Setkali jsme se s ruským představitelem Společenství Hare Kryšny. Náš kamarád s ním navázal anglický rozhovor a dostal za to knihu. Chtěl něco dostat od srdce, ale na penězích netrval. Kapesníky ode mě nechtěl, tak dostal ode mě 25 polských groší (to je jedna hřivna). Jiný kamarád opodál lákal a zval lidi na nějaké jejich setkání maharala z Indie, který měl na druhý den být hostem nedaleko našeho hostelu na Prospektu Szewczenki. Dostali jsme i my pozvánku na takovou akci na 18,00 hodin, ale to už nám nevyhovovalo. V ten večer jsme potřebovali jet zpátky do Polska.

 

   Pomník Mickewicza

 

Pomník Adama Mickewicze stojí prakticky v centru, nedaleko McDonaldu. Před nějakou dobou se začalo mluvit v rámci polských turistických průvodců, že Mickewicz byl Ukrajinec. (Poznámka : u nás v ČR se učí na středních školách, že je to polský spisovatel). Ono je to zmatené, něco bylo v historii jinak než teď, něco patřilo polskému území, něco ukrajinskému a naopak.

 

Poslední den a návrat

 

Odhlásili jsme se ráno z ubytování v hostelu ve Lvově a potloukali jsme se po nákupní galerii ve Lvově. A to až do samé 20. hodiny. Pak už tam zavírali, tak jsme se přesunuli na nádraží, kde bylo možné ZADARMO v zimě čekat na vlak, který jede po trase Lwow – Kraków – Wroclaw ( v Česku někdy nazýváno Vratislav). V ten den to také byla poslední večeře na Ukrajině. Jak jsem již popsal v první části toho vyprávění – hospoda, kde za 60 hřiven můžete jíst kolik chcete, klidně i do zavíračky. Ve 22,59 hodin jsme měli vlak do Krakova, znovu jsme jeli lehátkovými vozy. Přesně na čas v 6,14 hodin jsme se objevili v Krakově. Půl hodiny před příjezdem vlaku vlakový personál vařil lidem čaj – byl to takový bonus. Neperlivá voda, rohlíčky, ručníky, mýdla – vše v ceně. A pak je tu ještě jedna věc. Na hranicích v Přemyšlu se mění pod vagony kola za provozu. Na Ukrajině je totiž širší železnice. V době výměny těch kol jste hodinu zavřeni ve vlaku a máte zablokovaný přístup na WC. Asi v 7,25 hodin jsme přijeli do Krakova jako takového a pak jsme museli tři hodiny čekat na jiný vlak do Varšavy. Cesta z Varšavy do Krakova je samozřejmě s povinnou rezervací místenek ve vlaku. Taková cesta zabere skoro další tři hodiny. No a pak cesta z Varšavy na východ do Siedlec, to už je stará známa trasa.

   Na jedné z fotografií umístěné na webu Mikkehary je ve Starém Městě hospoda, kam chodí rovnou z přívěsu válečníci a chodí tam na heslo. Ta hospoda se jmenuje „Loźa Masońska“.

 

Teplota a počasí ve Lvově

  Po celou dobu našeho pobytu tam byla pěkná zima pod nulou, větší zima než u nás v Polsku. Klouzačka a sníh.

 

Shrnutí

Ukrajinci se cpou do EU, ale nejdříve by měli sjednat nápravu ve svých standardech. Sanitárně i morálně. Jinak hned na druhý den po vstupu do EU si je komise z Bruselu pěkně podá, dá jim tresty za podvody, vypočítavost, elektrické kabely, které visí ze stropu někde v ubytovacím zařízení a také policii, která chodí po ulici s poloautomatickými zbraněmi. A Ukrajina zažije bankrot dříve než bude stihne nějaký výjimečný stav. Mě se to moc finančně nevyplatilo, ale jsou lidé, co tam bláznivě nakupují. Ale po turistice nikdy davové šílenství. Lvov je prakticky něco, co má smysl na Ukrajině ještě turisticky navštívit. A pomyslet na to, že kdysi tohle město bylo polské.